Tejdny v gypsu podruhé

10. září 2013 v 20:28 | Dag |  Courám
A jak to bylo dál, po tom slavném předgypsování?
To vám tak řeknou, že máte za tejden přijet na kontrolu a na dotočení sádry a pošlou vás s podpažními berlemi a příkazem "Fakt nechodit, skákat!" domů. No jo, pokud je někdo éterické tintítko o padesáti kilech i s postelí, dá se možná o nějakých vrabeččích skocích uvažovat. Ovšem žena mého postavení a povážení,....? To fakt ne... A tak se o podpažky elegantně opírám a ta dlaha, co je mi přes prsty už teď dost volná a do šířky i délky počítá se vším, včetně náhlého záchvatu akromegalie, se jen tak nešťastně komíhá zespoda nahóru a zase zpět. Přijde mi, že to asi není úplně v pořádku, ale když se tomu saniťák,který mi ji vyrobil, nediví, nekomentuji nic a pajdám k autu kamrádky, kteráž mi nese již nepotřebnou botu a kabelku. Jedeme domů.


Ten týden se zdá nekonečným. Hop a skok - no, dobře, tak spíš pajdy pajd... A ono fakt nic nejde. Takže se tak povlává doma, v pelechu, u počítače a vůbec. V pondělí je taky nutno volat obvodní lékařku a dohodnout s ní pravděpodobnou pracovní neschopnost. Po telefonu je mi vysvětleno, že neschopenku měli vyplnit ve špitále, stejně jako sanitu na páteční druhé kolo. Když se ptám, jak to mám vědět, jsa po deseti letech už zase v neschopnosti, odpověď nepřichází. Díky Bohu je lékařka jinak v pohodě, po telefonu vyplní papír a dokonce ho předá kolegovi, aby zaměstnavatel dostal tu žhavou zprávu zavčas. A tak můžeme dál polehávat, očekávaje věci příští.
Ve čtvrtek přichází sms, že sanita přijede v osm ráno druhý den. Nastavuju budík na 6,45, abych se stihla umýt, pomalovat si obličej bojovými barvami a přehodit si věci z kabelčičky do batohu. Je mi jasné, že mne aspoň drobné skoky neminou. Ráno zvoní budík a nějak to nejde, mozek odmítá přijmout fakt, že už je čas. Ukecávám budík na 10 min. zpoždění, když v tom někdo buší na dveře. Burcuju muže, ať tam běží. Řve, že je nahej. Řvu, že se má voblíct, stejně bude rychlejší než já. Bušení neustává. Muž, skákaje po jedné noze, na druhou ještě natahuje nohavici, se řítí ke dveřím. Modlím se, aby se nerozplác taky, to bychom nedali. A kdo by krmil slepice a ostatní zvěř? A kdo by mne obskakoval a litoval? Zvládnul to a odmyká. Před domem stojí o hodinu a 5 minut dřív saniťák a hledá mne. Uááááááááááá! Takže žádný bojový barvy, žádný čištění zubů pro krásný úsměv na krásného pana doktora, žádný soustředěný třídění předmětů z kabelky do batohu. Naházím na sebe hadry, do báglu převrátím celou kabelku + jedny žvejky (chudák doktor). Chápu se podpažek a hopsám vstříc novým zítřkům. Ze sanity se na mne poloprotézou polozubí asi osmdesátiletá spolucestující. Pozdravím na půl huby, aby neomdlela a hned lovím žvejku. To nám to teda začíná.
V nemocnici jsme před půl osmou. Na chirurgické ambulanci je bratru 30 lidí. Ano, třicet! Matně si vzpomínám, že před týdnem říkala sestra, že se mám připomenout, že jsem od fochu a že mne vezmou dřív. Přemejšlela jsem o tom, že odmítám jakékoli formy protekce, neboť se mi hnusí. Do ambulance proudí další davy a já si sedám tak, aby hned viděla, kde jsem a chystám si připomínací větičku, kterou jí šeptnu do ucha. Ideály musí stranou, jinak tu dočkám důchodu. Nebo možná nedočkám. Je to hrůza. Sestra vychází, naštěstí mne poznala! Posílá mne na rentgen (proč, když na něm před tejdnem nic nebylo?) Nevadí, je třeba poznat další čekárnu v ruchu okresní nemocnice. Je tam asi 6 stanovišť, z toho cca 4 rentgeny. Na dvou je napsáno, že jsou mimo provoz. Tady je nás jen ke dvaceti. Super. Maminka s malým klukem vypadají, že už tu jsou dlouho, kluk totiž spí. Saniťáci přivážejí pacienty z oddělení. Hezky důstojně, jeden saniťák na dva vozejky - jeden tlačí a druhej táhne za sebou. Mám tendenci poradit mu, ať si ty lidi přiváže za sebe jako vláček, že jich uveze víc. No, možná radši ne. Jsou tu všeho schopní. Přijíždí delegace z psychiatrie. To se pozná (zvlášť, když tam člověk taky chvíli pracoval). Prázdné pohledy, na krku špagát s klíčem od skříňky. Seniorka, senior, mladý kluk, žena ve středním věku a ještě jedna, věku neurčitého. Zkažené zuby, zjevně nečištěné (netřeba vidět, i když sedí přes chodbu, jde to cítit), na povel to má našampónovaný čtyřprocentní ošetřovatel, zuřivě esemeskujíc. Vyvážejí paní na posteli, která zvrací. Ani nemají misku, takže zvrací prostě do ubrousku a do postele - nikoho to nenapadlo, zdá se. Mezi tím se motají ambulanti jako já a další a další lidi. Trvá to sotva 40 minut a už jdu na řadu. Celá akce trvá zhruba minutu a zase hopkám zpět.
Atmosféra na chirurgii zhoustla. Lidí už je jistě kolem čtyřiceti a přicházejí další. Sestra mne naštěstí udržela v paměti a po sotva půl hodině už jsem na řadě. Hopkám do ordinace a úsměv číslo čtyři mi po pohledu dovnitř tuhne. Není tam můj krásný lékař, ale našminkovaná hvězda o par let mladší než já, kterou to tam vysloveně obtěžuje. Jsem poslána vedlo, kde si mám lehnout. Nevím, proč? Posadím se tedy a sestra mi říká, ať ukážu to koleno. Já na to, že kolena ukážu ráda obě, ale že mě bolí kotník. Mno, chybička se vloudí, ještěže si to nesplet saniťák s kýblem gypsu. Nechají mne tedy odskákat k hvězdě s umělýma řasama. Skoro lituju umytejch nohou a žvejkačky, jak je protivná. Nechá nohu zavázanou, koukne a píše, že bez otoku a že dotočit sádru. A sprdne mne na tři doby, že jsem jistě chodila a že to mám prasklý. Opáčím, že to už bylo, načež se mi dostane ujištění, že jistě ne. Razítko a nazdar. Sestra mne ujistí, že mi to pan odborný sádrový saniťák krásně opraví a vyprovodí mne za dveře. Asi si myslí, že jsem úplně blbá, krom toho, že odborníkovi zavolá, ještě mi do ruky vtiskne lísteček se slovy "dotočit + podpatek". Hopkám davem k sádrovně a tvářím se pokorně, doufaje, že si nikdo nepamatuje, že jsem přišla po něm. Snad ne.
Na sádrovně byl minule milý pán středního věku, s nímž jsem probrala kde co, udivila ho svojí schopností přidržet si na špičce napnuté nohy dlahu, a po dokončení toho monstra se s ním hezky rozloučila. Úsměv trojka mi ztuhnul opět. Bylo tam cosi mladého, otrávené jak indiánský šíp. Říkám mu, že se mi to zlomilo a co s tím uděláme. On mi na to odvětil, že jsem chodila a že si za to můžu sama. Natočil teplou vodu do lavóru a beze slova mi na tu zlámanou dlahu nanesl asi pět kilo nového gypsu. Ani nepočkal, až si sundám obinadlo, kterým jsem si ji přivázala k noze, neboť mi padala. Plandavá špička mi zůstala, přibylo pár set metrů dalších sádrových obvazů a odporné kopyto (aha, to má být ten podpatek?!) a už jsem vyhozena za dveře s tím, že TŘI DNY OPRAVDU NECHODIT. Neptám se, jak to mám udělat, když tu nohu pomalu ani neunesu a vyskáču ven.
Kolega mne vyzvedne a za pouhých deset minut doskáču k autu na pokraji infarktu. Je to strašný! A jedeme navštívit obvodní lékařku. Dopisuje mi vycházky - věnovala mi celé dvě hodiny denně. Je mi to jedno, poněvadž mám co dělat, abych zvládla dýchat a žít. Prý tam musím za tři neděle znovu - na kontrolu a sundání. Líčím, jak mi to kontrolovali teď a žebrám, že už tam nechci. "Paní doktorko, sundáme to tady, uvidíme, že už jsem zcela zdráva a já pomažu do práce, co vy na to?" Prý to neumí sundat. "To nějak ufiknem, nebojte!" Prý na to nemá nástroje. "Tak mi to ufikne manžel a já přijedu už bez!" Prostě se bojí a tečka. Takže tam koncem měsíce musím zas. No super.
Po mezipřistání v pracovním procesu jsem šéfovou odvezena domů. Mám svalovou horečku v pažích. V práci mi doktor řekl, že to sádrovalo prase (jako bych si nevšimla) a že si to mám nechat předělat na odlehčenou. Obávám se, že do městské nemocnice tato vymoženost ještě nedošla, a navíc už je nechci vidět. Stejně mne přemlouvá, ale já už fakt nechci. Setkání s naším zdravotnictvím v plné kráse mi takto zcela stačilo, více netřeba.
Po návratu domů konzultujeme s mužem stav té zakopávací sviňárny, co mám pod prsty. Zkusím vydržet, zda to do zítřka nedotvrdne. Nedotvrdlo.
Donutila jsem muže, aby to nějak uřízl.Zkouší nůžky na drůbež - to nejde. Tak prostě vezme pilu a jede. Trochu se bojím. On teda taky. Ale žiju, jen mám najednou prsty ne volnější, ale volné. Zcela, neboť se to ulouplo až pod nima. No, tak to zkusíme spravit. Rozmíchá sádru a zkoušíme přilepit jeden z menších kousků. Po hodině konstatuju, že to popraskalo a že na to peču. Kousek urvu a je to. Jen je mi teď pořád na ty prsty zima a ještě dvacet hodin za sebou trousím cestičku ze sádrovejch úlomků. Nevadí.

A tak se tu potácím, vycházek nevyužívám, neboť i seskákání po schodech za slepicemi a králíky je mi za těžko. Bolí to a dře, takže se držím doma a snažím se nezabít kočky. Ne vždy se totiž chovají takto:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | Web | 11. září 2013 v 0:36 | Reagovat

Uzasna tragi-komedie na pokracovani ,uz se tesim na dalsi dil. :-D

2 Magdaléna Magdaléna | E-mail | Web | 14. září 2013 v 20:32 | Reagovat

:) Myslím, že tu pasáž o zdravotnictví by stálo někde zveřejnit. Poslední dobou jsem se s přístupem personálu potýkala i já - jen s tím rozdílem, že schopnější a příjemnější byli většinou ti mladí. A byla jsem natolik otřesena, že jsem dobrou půlhodinu uvažovala o dobrovolnické práci v nemocnici... Ještě štěstí, že nezručnou sádrovou práci zvládl "opravit" zručný manžel :) - aneb ta fotka s pilkou je dokonalá!
.
Přeju pořád stejně humorný nadhled - a kočkám o jeden život navíc ;)
.
P.s. Když se ke mě dostane adresa, pohled ze Špaňělska není problém :)

3 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 14. září 2013 v 22:35 | Reagovat

Magdaléno, díky za koment! Myslím, že dobrovolnictví je moc dobrý nápad (jsem koordinátor dobrovolníků u nás :-)) - protože kažký kousek pozitivní deviace (kterou, bohužel, v našem zdravotnictví je jakýkoli závan slušného chování) může spustit lavinu dalších dobrých skutků a úsměvů a třeba časem i celkového zlepšení prostředí atd... Takže jen do toho - často se od našich dobrovolníků setkávám se sdělením, že mají pocit, že víc dostávají, než dávají...
PS: Adresu jsem poslala :-)

4 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 14. září 2013 v 22:35 | Reagovat

[1]:  Díky, Elo! Už je tam! :-)

5 Marie Marie | 15. září 2013 v 20:38 | Reagovat

Hlavně,že tě sestra poznala a nestrávila si tam mládí.

6 hacienda-ve-stredohori hacienda-ve-stredohori | E-mail | Web | 15. září 2013 v 21:36 | Reagovat

[5]: Taky jsem si oddechla :-) Jinak bych tam asi byla do teď :-D

7 Aaaucetop Aaaucetop | E-mail | Web | 29. července 2017 v 14:08 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

https://veronasegwaytours.com/

8 DannyGoalo DannyGoalo | E-mail | Web | 13. srpna 2017 v 6:12 | Reagovat

ВНИМАНИЕ!!! Ядекс и отношение к клиентам смотреть всем!!!
Посмотрел и был в ШОКЕ....
Вот ссылка на Ютуб
https://www.youtube.com/watch?v=IdYDpLcuVnA

9 Mariachib Mariachib | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 21:01 | Reagovat

Хотите разнообразить сексуальную жизнь? Добиться новых ощущений помогут секс-игрушки

Один из самых популярных способов достичь ярких ощущений – <a href="https://afroditalove.ru/category/vibromassazher-vibrator/">купить вибратор</a>. С его помощью просто добиться дополнительной симуляции чувствительных зон. Только не используйте его в одиночку, доверьтесь своей второй половине. Это хорошо укрепит вашу эмоциональную и физическую связь и поможет стать более раскованными друг с другом.</p>
Также среди игрушек для взрослых распространены наручники, эрекционные кольца, стимуляторы и смазки. Начните с чего-нибудь одного, не бойтесь пробовать разные варианты, и вы обязательно сможете найти то, что придется по душе вам обоим.</p>
Стоит заметить: <a href="https://afroditalove.ru/category/prezervativy/">купить презервативы</a>, фаллоиммитаторы, вакуумные помпы, <a href="https://afroditalove.ru/category/vaginalnye-shariki/">вагинальные шарики</a>, и другие <a href="https://afroditalove.ru/">секс-игрушки</a> можно в интернет-магазине «Афродита» (afroditalove.ru).</p>

10 Avito321Or Avito321Or | E-mail | 29. září 2017 v 19:22 | Reagovat

<b>Пополение баланса Авито (Avito) за 50%</b> | <b>Телеграмм @a1garant</b>

<b>Приветствую вас, дорогие друзья!</b>

Рады предоставить Всем вам услуги по пополнению баланса на действующие активные аккаунты Avito (а также, абсолютно новые). Если Вам нужны определенные балансы - пишите, будем решать. Потратить можно  на турбо продажи, любые платные услуги Авито (Avito).

<b>Аккаунты не Брут. Живут долго.</b>

Процент пополнения в нашу сторону и стоимость готовых аккаунтов: <b>50% от баланса на аккаунте.</b>
Если требуется залив на ваш аккаунт, в этом случае требуются логин и пароль Вашего акка для доступа к форме оплаты, пополнения баланса.
Для постоянных клиентов гибкая система бонусов и скидок!

<b>Гарантия: </b>

<b>И, конечно же ничто не укрепляет доверие, как - Постоплата!!!</b> Вперед денег не просим...

Рады сотрудничеству!

<b>Заливы на балансы Авито</b>
________

на авито телефон привязан к другому аккаунту как переделать
как восстановить удаленные аккаунты в авито
авито оренбург деньги под проценты
как перевести деньги с кошелька авито на карту сбербанка
аккаунты на авито бесплатно

11 AlysonVzf AlysonVzf | E-mail | Web | 8. října 2017 v 20:04 | Reagovat

Oh Lord. I don't know what to do as I have a lot of of work to do next week summer. Plus the university exams are coming, it will be a disaster. I am already panicking maybe I should <a href=https://www.snowdonrailway.co.uk/phpunit/high-on-tramadol>link</a> to calm down a little bit. Hopefully it will all go well. Wish me luck.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama