Září 2013

Zdravotnická anabáze naposledy

28. září 2013 v 21:36 | Dag |  Courám
Včera jsem se vydala naposledy na chirurgickou ambulaci zdejší okresní nemocnice, abych se rozloučila se sádrou, kterou mi mezitím manžel tak hezky pomaloval a vrátila se od skokanů a lezců mezi chodce S vyplazeným jazykem


Vesnická romance

18. září 2013 v 12:17 | Dag |  Píšu
Před necelým rokem jsme se z města přistěhovali na vesnici. Koupivší domek spojený s roubenkou, okouzlení krásným prostředím a nalákáni vzpomínkami přítelkyně, která zde žila a básní o kulturní obci plné hodných, milých a akčních lidí, kde to žije divadlem, muzikou, je tam pěkná knihovna atd. Ovšem nějak jsem zapomněla, že přítelkyně je z řad dříve narozených a žila zde před bezmála padesáti lety.

Strasti zavařovací

15. září 2013 v 17:35 | Dag |  Vařím a peču
Nevím, jak jste se zavařováním začínali/y vy, a možná i proto píšu tento příspěvek Mrkající.

Tejdny v gypsu podruhé

10. září 2013 v 20:28 | Dag |  Courám
A jak to bylo dál, po tom slavném předgypsování?
To vám tak řeknou, že máte za tejden přijet na kontrolu a na dotočení sádry a pošlou vás s podpažními berlemi a příkazem "Fakt nechodit, skákat!" domů. No jo, pokud je někdo éterické tintítko o padesáti kilech i s postelí, dá se možná o nějakých vrabeččích skocích uvažovat. Ovšem žena mého postavení a povážení,....? To fakt ne... A tak se o podpažky elegantně opírám a ta dlaha, co je mi přes prsty už teď dost volná a do šířky i délky počítá se vším, včetně náhlého záchvatu akromegalie, se jen tak nešťastně komíhá zespoda nahóru a zase zpět. Přijde mi, že to asi není úplně v pořádku, ale když se tomu saniťák,který mi ji vyrobil, nediví, nekomentuji nic a pajdám k autu kamrádky, kteráž mi nese již nepotřebnou botu a kabelku. Jedeme domů.

Dějou se věci aneb září v gypsu

6. září 2013 v 21:52 | Dag |  Courám
To se tak vydáte do lesa na houby, jen na skok, protože prý moc nerostou. Hrdinně v sandálích a bez koše, protože nést po hodině v lese prázdný koš je neskutečná potupa.