Leden 2013

Bydlíme!!

17. ledna 2013 v 20:04 | Dag
Ano, nemožné se stalo skutečností a my se před čtyřmi dny přestěhovali. Pár drobností zůstává dosud v minulém bydlišti, ale velká většina našich nezbytných zbytečností a dalších důležitostí (střílím především do svých řad samozřejmě) už je tu s námi.



Kuchyně jako první vypadá jakž-takž k světu, ačkoli je znát, že nás čeká malování, natírání oken, kredence atd. - ale nic z toho nehoří a nebrání tomu, abychom fungovali. Ještě koupelna je taky v podstatě hotová, ve smyslu uklizená tedy. Ta přijde na řadu jako první - proč, to se dozvíte příště.
Kočky a ostatní zvěř jsou taky zabydleny, Rum nám trošku dělá naschvály a snaží se,aby jeho osobní "vůně" dominovala celé chalupě. Chvílemi vyhrává Šlápnul vedle - ale jsou vítězství jen podružných bitev, válku zatím vyhrávám já s hadrem a hrstí vonných tyček Mrkající.


Rumík se snaží vejít na židli a užít si tepla radiátorů...

Šklíba zase zkoumá dění venku a občas je komentuje hlasitým vrzáním zuby a pokníkáváním.

V celkovém pohledu se náš dům jeví veskrze přívětivým a milým útočištěm - a co teprv, až vše vyskládáme a uklidíme a zabydlíme... Otázkou zůstává, kdy se nám to asi může podařit...

První návštěva

6. ledna 2013 v 18:41 | Dag
Sobotu jsme trávili opět v baráčku - přivezli jsme pár beden oblečení a dalších důležitostí, Vít jel topit a já vyklízet kuchyni a skříně v ložnici, abychom se mohli nastěhovat do čistého a připraveného. Velká anabáze se sháněním voskovaného papíru (správně se jmenuje úklidový, což byl kámen úrazu Rozpačitý) skončila úspěchem pár kroků od mého pracoviště (nevím, jak jinak připravit kuchyni a špajz a všechny další prostory na nové užívání, než vyklizením, vydrhnutím a prostřením nového papíru, jak to dělá máma i babičky).
Po příjezdu jsme se vrhli každý "na to své" a už po necelých dvou hodinách bylo v domě hezky příjemně, obývák, kde jsou dva velké litinové radiátory, dokonce vykazoval skvělých 22 stupňů :-) Já se zabývám úklidem kuchyně, vyhazujíc a třídíc věci - něco si necháme, něco nás opustí úplně, něco dáme "do depozita" - to beden a uskladnit pro případné použití třeba na táboře. Je zvláštní, jak se člověk během života mění. Zřetelně si uvědomuju, že před pár lety bych většinu, nebo možná všechny, věcí vyházela a chtěla mít nové, hezčí, moderní... Dnes se mi líbí staré hrnky, silnostěnné porcelánové talíře a mísy i káčkované záclony, do prknovata naškrobené. Takže většinu věcí si buď necháme nebo uložíme - proč kupovat nové, když staré má duši s může sloužit?
Po poledni nás navštívili naši kamarádi, kteří koupili roubenku nedaleko nás, o zhruba půl roku dříve. Jsou tedy nabiti zkušenostmi, navíc Káťa je restaurátorka a tak ví spoustu věcí tak nějak automaticky, David se do úprav jejich domku dal taky naplno, takže zasvěce vysvětloval, jak máme vyrábět hliněnoslaměnou vymazávku mezi trámy, co je to čerťák a na co všechno se nám bude hodit, jak je to těžké s řemeslníky a kteří jsou už ozkoušení, jak na závazné stanovisko u památkářů atd. Je toho spousta a je super, že nám aspoň trošku někdo vyšlapává cestičku a může a chce poradit.
Díky tomu, že s autem zapadli a museli jsme je tlačit do kopce, do čehož se zapojili (bez vyzvání, prostě se sami nabídli!!) i dva místní obyvatelé, jsme se i seznámili s dalšími obyvateli obce (první je úžasná Eva, která je místní kronikářkou a kdybych tehdy nezměnila místo, byla i by i mojí kolegyní), dalšími jsou dva pánové topenáři a nejnověji tento pár, o něco starší než my, který prý s dětmi obývá hrázděný domek na kopci.
Koupelna je ve stavu, který se dá nazvat různými peprnými výrazy, pan topenář naštěstí umí i instalatéřinu a obklady, takže asi ještě v zimě nás čeká drobná renovace koupelny. Naprosto nejnižší level (oprava prasklých trubek, zasekání do zdi, koupě a namontování baterií a ten kousek obkladů) nás má přijít cca na 10 tisíc. Začíná to dle očekávání :-) Takže objíždíme Obi a podobné podniky a vyhlížíme obklady - ono 25 čtverečních metrů na obložení naší velké koupelny není snadné za rozumnou cenu sehnat.
Je fascinující, co všechno se učíme a ještě učit budeme - naprosto jiný svět.. Je to vtipný :-)


Přivezli uhlí

2. ledna 2013 v 20:03 | Dag
Na dnešní ráno jsme měli domluven dovoz uhlí. 33 metráků ořechu, abych byla přesná. Prý to tak má náš kotlík zplynovací nejradši.
No, a tak jsem vyrazila z domova v sedm, abych dle instrukcí internetu nalezla bankomat a včas dorazila na místo určení. Parkování proběhlo na 1, podle mapky velmi blízko bankomatu. Jdu ulicí nahoru, nic. Jdu tedy dolů bručíc něco o blbejch mapách a blbejch bankách. Nic. Prostě tu není. To není možná, ne? Ptám se v trafice - "jó, mladá paní, bejvávalo, ten už je dávno pryč". Grrrrrr - co teď? Do hodiny musím najít jiný bankomat, doufat, že nová karta fakt funguje a přesunout se o 30 km jinam... Vyrážím statečně do vedlejšího města, tam vím, kde je. Uf. Je tu. Funguje. PIN jsem si napsala dobře. Má prachy. Dá prachy? Dal prachy! Skoro neuvěřitelný, po dnešním úvodu do dne.
Naskočím do Venouše, honem honem. Jednak abych přijela včas a pak taky proto, že jsem si nekoupila parkovací lístek, hehe Úžasný
Dorazím k domku o 10 minut dřív, než bylo smluveno. Odmykám, světla svítí, voda teče, dokonce je tu celých 5 stupňů! (proti pondělním dvěma téměř Sahara) Snažím se otevřít bránu, která vede ke sklepnímu okénku. Nejde to. Je zarezlá, rozvrzaná, špinavá. No, já mám co kecat, můj flaušák už je špinavej taky. To nám ten den hezky pokračuje! Snad to otevře ten Pan uhlák, jak jsem překřtila pána, kterej uhlí doveze. A už slyším v ulici níž brzdit náklaďák, ptá se jakési paní, kdeže jsou ti troubové, co kupují uhlí v sezóně, kdy je nejdražší. Paní neví. Mávám a Pan uhlák je tu. Ukazuju mu bránu a prosím o otevření, prostě mi to nejde, no. Pan uhlák zabere, nejdřív jen tak dietně, pak ale s plnou silou. Brána vzdoruje - asi z posledních sil. Pan uhlák vítězí a vjíždí k okénku. Je utěsněno balíkem slámy, igelitem a železnou tyčí. Když je odvalím a okénko mi zůstane v ruce, pochopím proč. Nu což, je to starý prostě.
Pan uhlák vyndá z pod korby dopravník, podloží ho pár cihlama, nad něj naskládá plechové zábrany, takže vyrobí takovej tunel, co vede do sklepa, do násypky profesionálně namíří výsypku a už to frčí. Uhlí lítá jak divý, skoro ani kousek mimo. Během deseti minut je po všem. Vypláznu bezmála deset tisíc, Pan uhlák uklidí, zavře přichcíplou bránu a je fuč.
Do sklepa se bojím jít podívat - to uhlí tam lítalo snad nadzvukovou rychlostí a tak dnes nechci vidět tu spoušť, co tam možná nadělalo. A možná taky ne... Mrkající

Stopy minulosti

1. ledna 2013 v 19:56 | Dag

Ve fotkách, které jsme našli v domku, jsme objevili i tyto dvě fotky domu, jak vypadal v dřívějších dobách. Bylo to pěkný, řekla bych....